Kuba na svatbě

Největší událostí v životě ještě ne pětiměsíčního Kuby, byla bezesporu svatba jeho strýce, tedy mého bratra. 

Den se vydařil, svítilo sluníčko, nevěsta byla nádherná a všichni se výborně bavili. I Kuba. I když je Kuba označován za nejhodnější miminko na světě, občas má své dny - stávkuje ve spaní, potom je unavený a kňourá a nenechá si vysvětlit, že je to právě z toho důvodu, že nechce jít spát - a tak jsem se bála, aby se během dne dostatečně prospal, když bude okolo spousta ruchu. Ale jak je vidět, se spaním problém neměl.

Kuba má rád společnost a čím víc se toho kolem něj děje, tím líp. Všimla jsem si toho už na oslavě kamarádčiných narozenin, což byla taková první akce, na kterou jsme Kubu vzali. Kuba nevyžaduje pozornost, ale pozoruje dění okolo sebe a to ho naprosto uspokojuje. Tak tomu bylo i na svatbě. Byl tak hodný, že jsem musela dbát na to, aby pravidelně jedl, protože byl vším tak unešen, že si zapomínal říct... 

Ale vyšlo to krásně: obřad začínal v jednu, tak jsem Kubu ve čtvrt na jednu nakojila a "ukojila" ke spánku, spal až do prvního tónu svatebního pochodu, takže o nic nepřišel :-).

Kromě nevěsty si všimněte i tchyni, která stojí vlevo a hlídá kočárek s Kubou :-)

Byl tak vyspaný na focení i na hostinu, na které jsme se s rodiči střídali v tom, kdo jí a kdo chová Kubu. 

Kuba u mámy

Kuba u táty

Kuba u dědy

Kuba u pratety

O chování Kuby byl docela velký zájem (dobrá zpráva pro moje záda!) a u nikoho v náruči ani neknikl. Obávám se, že jsme spustili miminkovskou horečku u bratrových kamarádek... :-). 

Když byl čas jít zase spát, dali jsme Kubu do kočárku a než jsme s ním stačili vyjet na cestu do parku (obřad byl v zahradách pod Špilberkem), spal jak zabitý. Nevím proč, ale když jsme spolu doma, uspávám ho někdy i hodinu, ale tady usne po pár metrech v kočárku. Pyšný dědeček (můj táta) se nabídl, že bude vozit a tak jsem si v klidu mohla zatančit jeden tanec s ženichem. 

Je pravda, že Kuba nespal dlouho - asi jen půl hodinky - ale nikdy nebyl přes den velký spáč (jen někdy se zadaří, že spí dvě hodiny) a vypadal odpočatě a vesele. Oslavy tak mohly pokračovat!

Perfektní bylo to, že stále kojím, a tak bylo Kubovo jídlo neustále po ruce :-). Našli jsme si koutek, kde jsme si založili kojící a přebalovací tábor a když bylo potřeba, na chvíli jsme se ztratili. Kojení taky znamená abstinenci a tak kromě přípitku šampusem (který jsem si až do dna vychutnala!) jsem pouze ochutnala trochu vína od manžela (aby z toho Kuba taky něco měl...). Vůbec mi to nevadilo a aspoň se mi druhý den dobře vstávalo :-). 

Kuba vypadal, že by pařil až do noci a ani hlasitá hudba mu nevadila. 

Kolem sedmé jsme se přece jen vydali na cestu domů. Kuba sice vypadal v pohodě, ale bylo na něm poznat, že je unavený. Tolik dění okolo něj ho naprosto vyčerpalo. Dokud měl co pozorovat tak byl hodný, ale jakmile jsme ho posadili do autosedačky, začal kňourat. Naštěstí jsme to domů měli jen kousek a jakmile jsem mu dala najíst, po pár doušcích odpadl :-). Byl to náročný, ale nádherný den!

Doufám, že si ho novomanželé užili a že byl podle jejich představ! Vypadali spokojeně.

 Na zdraví novomanželům!!